Podle Foucaulta si historie nevystačí s tím, že by z monumentů a pramenů vytvářela a sbírala dokumenty. Stopa již není jednoznačným dokumentem určitého vývoje, ale vyvolává otázky po tom, jak a za jakých podmínek dané dokumenty vznikly. Stejně tak i fotografie již není jednoduchým dokumentem (například portrétem někoho), ale klade si otázky po kulturních, institucionálních, ale i třeba i technologických předpokladech fotografie.
Jan Lesák, Jan Maštera a Václav Kopecký prozkoumávají právě tyto „dokumentární“ podmínky fotografie. Berou si její konkrétní formy, funkce, nebo kontext (internet, výzkum, proces vzniku) a dávají mu svérázný estetický tvar. Od dokumentu přechází k monumentu; a zpět.